Byli chytřejší než si vůbec dovedeme představit.



Březen 2012

10 dní v křídě

31. března 2012 v 17:59 Povídky
Tohle je jejich svět a my v něm nemáme co dělat!

Postavy:


Bylo krásné letní úterý když slečna Ilona Zatorová vstoupila do kanceláře jistého profesora Harryho který si jí nechal předvolat kvůli jisté nabídce. Potřeboval totiž na svou expedici někoho kdo už má skušenosti s cestováním v čase a pravěkým světem. Když jí ale vyložil svůj plán, Ilona na něj vrhla odmítavý pohled, prstem ukázala na svůj zafačovaný obličej a řekla jediné: "Vy jste vrah a hlavně sebevrah." Nechápavě se na ní díval. Ilona pokračovala: "Turnerova expedice - nic vám to něříká??" Profesor zavrtěl hlavou. A Ilona mu začala vyprávět:

"Pamatuji si jako by to bylo včera a přitom to jsou už skoro dva roky. Bylo zrovna 5. června 2054 když profesor Gill Turner porpvé otevřel časovou bránu a naše 20 člená výprava prošla tou svítící dírou a náhle jsme se octli v úplně jiném světě. Všude kolem byl hustý les a ovzduší bylo velice vlhké. Profesor říkal že se nacházíme v Asii v období svrchní křídy. Ale pak to začalo: příruční přístroj kterým profesor ovládal tu časovou bránu a mohl jí kdykoliv zapnout a vypnout se přetížil a schořel, náš jediný lístek zpět byl zničen. Profesor nás uklidňoval že za pár dní když se nevrátíme tak pro nás pošlou z hlavní laboratoře časovou branou záchranný tým. Do té doby tu musíme přežít.
A tak začala noční můra mého života. Prvního raptora jsem zmerčila asi za hodinu. Byl to malej Mongolskej druh který dosahoval výšky tak 1 metru. S municí jsme museli šetřit, nevěděli jsme jak dlouho tu budem. A tak jsme se vždycky semkli do ochranné formace a dělali jsme rámus, někdy jsme i stříleli do vzduchu. Někdy to raptora vyplašilo ale když jich bylo víc tak útočili a jejich skřeky se mísily se střelbou a výkřiky napadených.Byly tam dva typy raptorů. Ti menší - Mongolští, hnědě zbarvení se většinou stáhli. Horší byli ti černí skoro dva metry vysocí. Říkali jsme jim Čerňáci. Ti vždycky útočili ze skrytu a vždycky tak rychle že než jsme se stihli vzpamatovat tak byli pryč i s některým nešťastníkem z naší expedice. Jen za první den jsme přišli o 4 členy naší expedice. 5 člen zemřel v noci v křečích - večer ho totiž kousla nějaká pravěká zmije. Ani naše lékařka Ellie na to neměla protijed. Na druhý den jsme opět bloudili lesem. Narazili jsme tam na skupinu dinosaurů velkých jako prasata. Profesor říkal že patří do rodu Protoceratops. Měli jsme už velký hlad. Pověřili jsme dva členy naší expedice aby hlídali zbraně a další vybavení a šli jsme alespoň jednoho ulovit. Protoceratopsové se ale dali na útěk. V tom jsme zaslechli střelbu. Vrátili jsem se na místo kde jsme nechali naše dva kolegy a uviděli tu spoušť. Všude plno krve většina našeho vybavení a zbraní zničená. V tratolišti krve ležela mrtvola čerňáka o kousek dál byl ukouslý kus lidské ruky. Viděli jsme že se nesmíme rozdělovat. Třetí den jsem opět bloudili lesem a došli jsme až do místa kde hnízdili jacísi černí ptáci.
Profesor říkal že to jsou Microraptoři a nejde o pravé ptáky ale o dinosaury. V čele kráčel nejsilnější z vojáků nějakej Franz Hateg. Jeden z těch microraptorů přiletěl až na kládu těsně před ním plivnul mu do obličeje nějaký žlutý svinstvo. Franz začal křičet bolestí jak mu ta žlutá tekutina rozežírala obličej ale to už se na něj sneslo alespoň 15 těch potvor a zobákama ho trhali na kusy. Já sem šla hned za ním a jeden z nich to na mě také plivl. Pálilo to jak čert. Ostatní začali po těch šmejdech střílet a skutečně je vyplašili. Když jsme se pak ztáhli do bezpečí Ellie mi ošetřila a ovázala poleptaný obličej. Ty fáče nosím dodnes." Ilona se chvíli odmlčela a pak pokračovala. "5 den jsme se konečně dostali z toho lesa ven. Před tím jsme ale přišli o dalšího člena týmu kterého roztrhali raptoři a ti nás neustále sledovali. Na pláni před námi se pohybovalo veliké stádo dlouhokrkých dinosaurů. Profesor Turner říkal že se jmenují Phuwiangosauři nebo tak nějak. Napadlo ho také že když se vmísíme do stáda tak nás raptoři nechají napokoji. Chyba! Jak jsme se vmísili mezi stádo tak z lesa vyběhla smečka těch menších hnědých raptorů a přímo na nás. Nejmladší člen naší výpravy - Jimmy který si už před tím v lese poranil nohu zakopl a než stačil vztát jeden z raptorů na něj skočil a svůj trhací dráp mu vrazil do zad. My ostatní jsme kličkovali mezi sloupovitýma nohama těch obrů. Profesor Turner ale nešťastnou náhodou vrazil přímo do nohy jednoho z těch obrů. Než se stačil vzpamatovat byli už u něj dva raptoři. Jeden na něho skočil a jedním pohybem čelisti mu zlomil vaz. Když jsme se vymotali ze stáda bylo nás už jen 9. Z lesíku před námi se ale vynořil další obr.
Byl to Tarbosaurus. Já se sice v dinosaurech moc nevyznám ale jako malá jsem o něm viděla jeden film a díky tomu si ho pamatuju dodnes. Naštěstí o nás ale nejevil zájem a mířil ke stádu těch dlouhokrků. My jsme raději pokračovali v cestě dál. 6 den jsme šli po břehu nějaké celkem široké řeky. Břeh byl celkem nízký ale strmý. V jednom místě byl ale hodně podemletý. Jaké poslední šla moje kamarádka - nějaká Becky Amolová. Pod ní se podemletý břeh utrhl a ona s hlasitým šplouchnutím spadla do vody. Ve vodě začala strašně křičat a plácat kolem sebe. Billy Murder a ještě jeden z ochranky k ní slezli a chtěli jí vytáhnout ale ona pořád křičela a křičela. Ale pak najednou ztichla a přestala se hýbat jako když utne. Mysleli jsme že dostala šok ze studené vody. Kdepak! když ji chlapi vytáhli byla jí půlka. Od pasu dolu - nic. Celý spodek jí asi ukousl krokodýl nebo jiná vodní potovora. 7 den jsme dorazili ke kamenité poušti. To byl pochod smrti. Žádné jídlo, žádná voda, jen skály, kameny a písek. A snad za každou skálou číhal čerňák. Na odrážení jejich útoků jsme spotřebovali veškerou munici.
V poušti jsme ztratili další tři členy výpravy. Jeden z nich zemřel vyčerpáním a dehydratací. Museli jsme ho nechat v poušti aby jsme zdrželi čerňáky a pokračovali dál. Další dva padli čerňákům za oběť. Mezi nimi byla i naše lékařka Ellie. 9 den jsme se konečně z té příšerné pouště vymotali. Šli jsme opět takovou pěknou krajinkou. U jednoho stromu se pásl dinosaurus na kterého jsme zírali jako na zjevení. Nic podobného jsme dosud neviděli. Stál na zadních nohách, celé tělo měl pokryté peřím, měl dlouhý krk s malou hlavou a zobákem uškubával listy. Nejdivnější byly ale jeho přední končetiny opatřené obrovskými drápy které byly jako meče. Ten nejdelší musel měřit přes metr. Nepoučitelný zvědavec Billy přišel až těsně k němu. Tvor si ho všiml až na poslední chvíli, strašně se lekl a sekl po něm těmi příšernými drápy. Billimu první odletěla hlava a jeho tělo se přesně v pase rozpadlo. Drápatec ho rozsekl na tři kusy. 10 den naše už jen čtyřčlená skupinka narazila na nějakou dinosauří dálnici. Po pláni tu táhly stovky dinosaurů někteří měli na hlavě hrozivé rohy, jiní měli zase zobáky jak kačeny a na hlavě podivné výrustky a všichni tihle tvorové šli jedním směrem. Možná táhli na jih nebo co.Z údivu nás vytrhlo zařvání, otočili jsme se a za námi stálo asi pět tarbosaurů. Začali jsme prchat ke stádu. Stádo ale dravce také uvidělo a začalo také prchat. Nastala panika. Dinosauři do sebe vráželi, šlapali po sobě a my jsme kličkovali mezi nimi. Jednoho vojáka - jehož jméno už si nepmatuji nabral jeden ten rohatec na rohy, vymrštil ho do vzduchu a jak dopadl tak přez něj přeběhl jiný rohatec. A to přimo přede mnou. Měla jsem štěstí že jsem ze splašeného stáda vykličkovala. Rovněž ještě jeden člen expedice - Adam Azulon. Co se stalo poslednímu členovi nevím. Ze stáda ale nevyběhl. Mysleli jsme si že je po všem ale nebylo. Jeden z tarbosaurů byl pořád za námi. Utíkali jsme ke skalám ale najednou už nebylo kam. Před námi příkrá stěna. Skály nalevo, skály napravo a za námi hladový tarbosaurus. Náhle se ozvala ohlužující rána a tarbosaurus se zkácel mrtvý k zemi. Podívali jsme se tím směrem a viděli vojáky vyzbrojené kulomety a pak nějaké vědce. Konečně po 10 dnech to někomu bylo divné že se nevracíme a tak z hlavní laboratoře vyslali záchranou výpravu. Měla jsem v tašce schované sledovací zařízení díky kterému nás našli a bylo to opravdu jen tak tak."
Ilona se zase na chvíli odmlčela. "20 lidí prošlo časovou branou do křídy a zpátky se se záchranou výpravou se vrátili dva. Zbytek sežrali dinosauři. Je mí líto profesore Harry ale nějděte si někoho jiného, mně to jednou bohatě stačilo. Mám na to doživotní památku." Znovu ukázala na svou ovázanou tvář. "Snad ten Adam Azulon bude svolnější" vyhrkl profesor. "Nebude, dva dny po našem návratu zemřel. Veredikt lékařů zněl že příčinou smrti byla nějaká neznámá pravěká nemoc na kterou neznáme lék." Víc už se Ilona s profesorem nebavila a odkráčela z kanceláře pryč.

Konec.

Evoluce dinosauroidů

18. března 2012 v 12:22 Nevšední pohled na dinosaury
Tenhle článek tak trochu navazuje na článek o dinosauří civilizaci a stejně jako on je i tohle jen čistá spekulace. Berte ho proto spíš jen jako sci-fi o vzestupu a pádu dinosauří civilizace.

Pokud by se na konci křídy skutečně objevili inteligentní (sapientní) dinosauři jak by asi probíhal jejich vývoj a zdokonalování a jak by se jejich civilizace lišila od té lidské? Podobně jako všude vidíme evoluční cestu od opice k člověku podívejme se nyní na čistě hypotetickou cestu od troodona k dinosauroidovi:

Do hromadného vymírání na konci křídy zbývají ještě 3 miliony let. V Severní Americe žije drobný theropodní dinosaurus vzhledově podobný rodu Troodon. Má celé tělo pokryté peřím, loví ve smečkách s přesně danou hierarchií a nad ostatními druhy dinosaurů vyniká hlavně svou intelignecí jež je zhruba stejná jako u dnešních vran a havranů. Jeho potomci však budou mnohem chytřejší než kterýkoli jiný tvor na zemi

Do vymírání zbývá 2,5 milionů let. Jak se inteligence těchto dravců vyvíjela změnilo se i jejich chování a lovecké taktiky. Jejich společnosti mají vysokou sociální strukturu. Vyvinul se jim chápavý palec na předních končetinách díky kterému mohou manipulovat s přeměty. Jedné o velice teritoriální tvory kteří ve svém okolí žádnou jinou smečku svých příbuzných nestrpí. Inteligenčně jsou zhruba na úrovni australopiteků.

Do vymírání zbývá 1,9 milionů let. Evoluce inteligentních dinosaurů dále pokračuje. Jejich tělo se pozvolna vzpřimuje, hlava se se zvěčujícím mozkem zakulacuje a zobákovité čelisti jejich předků pozvolna mizí.Vyrábějí už jednoduché zbraně a oštěpy které jim slouží k lovu a k boji s konkurenty. Stavějí si i jednoduchá obydlí která se ale spíše podobají velkým ptačím hnízdům. Inteligenčně jsou zhruba na úrovni Homo erectus.

1 milion let do vymírání. Evoluce dinosauroidů pokračuje. Jejich chůze je už zcela vzpřímená díky čemuž se jim zredukoval ocas. Už ho mají jen krátký a pokud jejich evoluce pude pokračovat zmizí úplně. I jejich peří se jim pomalu začíná redukovat - nejvíce ho jim stále zůstává na hlavě, předních končetinách a některých dalších částech těla. Jsou to už zruční lovci kteří si zhotovují jednoduché zbraně a oštěpy a pro boj zblízka jim stále zůstal trhací spár na zadní noze. Budují si už jednoduché chýše a v křídovém světě tak už vznikají první osady. Dinosauroidi už se také naučili využívat ohěň. Jelikož potravy neustále ubývá jednotlivé jejich klany mezi sebou svádějí boje. Inteligenčně jsou zhruba na úrovni člověka neandrtálského.
100 000 let před vymíráním. Nastává rozkvět dino-civilizce. Inteligentní dinosauři chodí již zcela vzpřímeně. Zbytky peří jim zůstaly jen na hlavě a předních končetinách. Pořád si ale zachovávají vlastností svých předků jako snášení vajec. Vznikají dinosauří města. Dinosauroidi se naučili některé dinosauří druhy domestikovat a využívat ve svůj prospěch. Některé chovají na maso, jiné mají jako dopravní prostředky a některé (třeba ankylosaury) jako živé tanky pro boj s nepřítelem. Dinosauroidi zdědili po svých předcích obrovskou teritorialitu a proto mezi jejich jednotlivými klany vedou spory které nezřídka často vyústi do války na život a na smrt. Právě proto pořád zdokonalují své zbraně a svou technologii. Mnohé druhy normálních dinosaurů svým lovem už zcela vymýtili. S jejich vzrůstající inteligencí jim už nic nebrání mít stále vyspělejší a vyspělejší techniku. Inteligenčně jsou zhruba na úrovni moderního člověka.
Do vymírání zbývá už jen několik desítek let. Dinosauroidi již zcela zratili peří - památku na své předky ale jejich civilizace vrcholí. Jejich vyspělá technika nemá v dosavadních dějinách země obdoby. Jejich futuristicky vyhlížející města rostou po celé zemi jako houby po dešti. Ve městech se obzvláště daří drobným savcům podobně jako dnes krysám. Většina normálních dinosaurů už vyhynula, těm co zůstali zřidili někteří dinosaurodi rezervace. Vyjímkou jsou pouze drobní theropodi které dinosauroidi používají jako živé zbraně v boji s nepřáteli. ostatní dinosaury už nahradili svou vyspělou technikou. Co se týče jejich arzenálu zbraní tak ten je skutečně obrovský a jeho dopad by byl jistě smrtící pro celou planetu. Mezi dinosauroidy se nacházejí i vědci kteří pracují na meziplanetárním plavidlu kterým by mohli opustit planetu která už beztak spěje k záhubě neustálými střety a zdokonalováním zbraní a především zamořením ovzduší zplodinami. To se jim nakonec podařilo a tak se několik dinosauroidů vydalo kolonizovat jinou planetu zatímco na jejich domovské planetě se rozpoutala obrovská jaderná válka která zahubila vše živé co bylo větší než pes a nemohlo se ukrýt.

Ať už byla na konci křídy zničena země jadernou válkou nebo dopadem asteroidu tak pokud existovala dinosauří civilizace tak byla smetena stejně jako vše ostatní. Pokud by ovšem nedokázali dinosaurodi sestavit plavidlo kterým by dokázali odletět na jinou planetu. Jestli oplývali takovou technikou že mohli zničit celou planetu tak klidně něco takového mohli sestrojit. Vždyť mnoho lidí kteří tvrdí že viděli mimozemšťany je popisují jako tvory s plazími rysy. Nejsou to právě potomci inteligentních dinosauroidů kteří před 65 milony let odlétli do vesmíru a nyní se vracejí aby se podívali jak život na jejich domovské planetě pokračuje dál a nebo proto aby jí dobyli zpátky pro sebe.

Záhadný Bloop

7. března 2012 v 14:55 Záhadná zvířata
Roku 1997 zachytili vědci z úřadu NOAA z místa na severozápad od jihoamerického pobřeží (50° J 100° Z) na svých přístrojích podivný zvuk. Opakoval se tehdy několikrát; pokaždé, když byl pozorován, vypadal stejně. Současně ho poslouchalo několik stanic současně. Nikdo netušil, co to vlastně je. Pro zvuk se vžil mezi výzkumníky název Bloop. Podle všeho pocházel od nějakého zvířete. Jenže tenhle zvuk překonal vzálenost skoro 5000 kilometrů. Na přístrojích NOAA velmi podobně jako třeba písně keporkaků. Jen by to zvíře muselo být několikrát větší než nejdelší velryby, jaké kdy žily. Objevilo se několik teorií, které ho vysvětlují různým způsobem. Zvažovala možnost, že mohl vzniknout jako důsledek srážky ledových ker, což by bylo díky jeho jižní poloze možné. Ale výše zmíněná povaha tomu vůbec neodpovídá. Díky charakteristice zvuku se nejvíc mluví o tom, že ho mohlo vydávat nějaké zvíře. Jenže dvousetmetrovou velrybu nikdy nikdo nepozoroval. Druhou možností je, že by mohlo jít o neznámého tvora, ne sice obrovského, ale vybaveného extrémně silným zvukovým aparátem ale ani nic takového věda dosud nezná. Rok 1997 byl na záhadné zvuky bohatý. 7. července slyšeli vědci z jediného mořského mikrofonu zvuk nazvaný později Whistle (písknutí). Nepodařilo se najít jedné vysvětlení, jak by mohl vzniknout . 5. března 1997 zachytila NOAA zvuk nazvaný Train (vlak) Původ je neznámý. Vědci ho popisují jako stoupající s kvazi-stabilní frekvencí. Znělo to, jako by po dně jel vlak.
obrazek